Povídka - Stargate Atlantis: ''Coby, kdyby...'' - 1. díl

12. května 2013 v 9:18 | Shayla |  POVÍDKA - Stargate Atlantis: ''Coby, kdyby...''


1. díl - Přivítání

GALAXIE PEGAS, PLANETA LANTEA, PRASTARÉ ANTICKÉ MĚSTO ATLANTIDA, 23. BŘEZNA 2021
Na Atlantidě začínal další klidný den. Svěží mořský vzduch profukoval otevřenými okny skrze celé město. Atlanťané si užívali klidu, někteří tu byli již více jak patnáct let. Jen malá skupina lidí byla v pohotovosti. Připravovali se na příchod nové posily. Tou byla astrofyzička Allison Rushová. Rozespalý John Sheppard se zrovna pomalu ploužil k operačnímu, když na chodbě potkal Becketta. ,,Ty jsi se probudil teprve teď?'' zeptal se Beckett a připojil se k Johnovi. ,,Jooo... , máš s tím nějaký problém?'' opáčil se John lehce nevrle. Beckett trochu couvl od namíchnutého Johna. ,,Já ne,'' odmlčel si ,,ale myslím, že Weirové to bude vadit.'' John se zarazil. ,,Proč by jí to mělo vadit?'' Poté se zadíval na Becketta, jakoby na něm hledal něco, co mu pomůže pochopit danou situaci. ,,Ty to nevíš?'' divil se Beckett. ,,Co bych měl vědět?''
,,Taková důležitá věc a tobě jí nikdo neřekl?''
,,He?''
,,Fakt je to divné, měl ti to přece někdo vzkázat.''
,,Co mi měl kdo vzkázat?!'' začal se John rozčilovat. Beckett se pousmál. Rád škádlil Shepparda. ,,Každou chvíli má bránou projít nová členka naší expedice.'' prozradil konečně Beckett. John Sheppard zůstal jen bezmocně civět s pootevřenou pusou. Tohle opravdu nečekal. Beckett mu musel lusknout prsty před obličejem, aby ho vůbec probral. ,,Myslíš to vážně?'' zeptal se Sheppard, když se konečně probral. ,,Smrtelně.'' odpověděl mu Beckett s kamenným výrazem ve tváři. Hned na to se uculil tím svým nezapomenutelným úsměvem a dodal: ,,Jak myslíš, že bude vypadat? Bude mladá? A oči? Bude mít modré oči? Miluju holky, které mají modré oči.''
,,Taky to může být stará a hnusná bába, která tě nebude mít ráda.'' srazil Sheppard Becketta z obláčku dolů na tvrdou zem.
,,Hmpf...'' odfrkl si Beckett.
Mezitím oba dorazili do operačního. V zasedačce už seděli všichni. Teyla, Zelenka, Ronon, Rodney a kolem stolu nervózně přešlapovala Elizabeth Weirová/Sheppardová. ,,No kde sakra jste?'' vyrazila na oba hochy prudkým hlasem. ,,Tak promiň, nikdo mi neřekl, že budeme mít návštěvu.'' odpověděl jí John. Elizabeth se otočila na ostatní. ,,Jak to, že jste to Sheppardovi nikdo neřekl? Kdo to měl vzkázat?'' zeptala se. Všechny ruce ukázaly na Rodneyho vychutnávajícího si svůj sendvič. ,,Rodney?'' Rodney polknul sousto. ,,Promiň Elizabeth, neměl jsem čas, řešil jsem se Zelenkou...'' Přerušil ho zvuk vytáčení hvězdné brány. ,,Tím to neskončilo. Ještě si to s tebou vyřídím.'' pohrozila Rodneymu Elizabeth a při cestě dolů k bráně upravila Johnovi límeček u košile.
,,Žádám všechen personál, aby se dostavil do prostoru brány.'' ozývalo se ze všech reproduktorů po celé Atlantidě. Během krátké chvíle se všichni Atlanťané naskládali do hlavního sálu a vytvořili kolem brány uličku. Zrovna, když se ozvalo zařvání brány jak se otevřela červí díra na Zemi. Skrze bránu prošla mladá plavovlasá žena. Mohlo jí být tak dvacet let. Rozhlédla se kolem a byla úplně unešená krásou antické architektury. Sheppard se naklonil k Rononovi, který stál vedle něho. ,,Všiml sis, jak nad ní Beckett slintá?'' zeptal se. Ronon se naklonil dopředu a podíval se na Becketta. Pak se pousmál. ,,Tak ho nech, třeba je to konečně ta pravá.'' Rodney, který tento rozhovor slyšel, se jen zakřenil. Nevěřil tomu, co Ronon řekl.
K ženě přistoupila Elizabeth. ,,Allison Rushová, '' oslovená žena se začala usmívat, protože po dlouhé době viděla svou dobrou přítelkyni. ,,jménem všech tě vítám zde na Atlantidě. Doufám, že se tu budeš cítit jako doma.'' Po tomto krátkém přivítání následovalo ještě jedno - přátelské objetí od Elizabeth. ,,Ráda tě zase vidím.'' řekla Elizabeth a položila svou ruku Allison na rameno. ,,I já tebe.'' odvětila Allison. Poté si vzala svoje věci a nechala se doprovodit k pokoji, který nyní patřil jen a jen jí. Než se zavřela dveře od pokoje, prohodila Elizabeth ještě jednu rychlou větu: ,,Počítám s tebou při obědě.'' Pak se ozvalo jen docvaknutí zavřených dveří.
Allison se rozhlédla po pokoji a pak se rozvalila na čerstvě ustlané posteli. Byl to pěkný pokoj orientovaný na moře. Celý den sem dopadaly sluneční paprsky. na bílo-béžových stěnách visely nějaké antické obrazy a velká, futuristicky tvarovaná, skříň nabízela spoustu úložného prostoru. Od ní až ke stropu a po celém stropě byly nakresleny různé antické symboly. Allison chvíli luštila, co by tam mohlo být napsáno. Za pár minut na to přišla. Stálo tam: ''Jen člověk s čistou duší a pravdou v srdci dosáhne povznesení.'' Alli se na chvíli zastesklo po domově. Vytáhla z vrchní krabice dvě zarámované fotky. Jedna byla s její malou a rozpustilou fenkou border kolie Brownie a druhá byla s ní spolu s jejím bratrem Nicholasem, kterého už dlouho neviděla. Obě fotky si vystavila na nočním stolku vedle postele. Pomalu si začala vybalovat.

Když skončila, byl akorát čas oběda. Převlékla se proto do čistého oblečení a vydala se hledat jídelnu.
Po dlouhém hledání a zmateném pobíhání po celé Atlantidě Allison usoudila, že tu prostě žádnou jídelnu nevedou. Vydala se proto prázdnou chodbou zpátky do svého pokoje. Po pár metrech ji zastavil zvuk kroků. Otočila se a za ní stála zelenooká holčina s tmavými vlnitými vlasy. Allison někoho připomínala, ale nedokázala určit koho.
,,Allison Rushová?'' zeptala se holčička a Allison kývla. ,,Čeká se jen na vás. Pojďte za mnou.'' Děvčátko se otočilo na patě a kvapným krokem si to namířilo napříč chodbou. Allison už věděla koho jí tak připomíná, ale tuhle myšlenku ihned vypustila z hlavy, protože je to přece blbost. Na konci chodby se děvče otočilo zpátky na Allison. ,,Tak honem.'' řeklo a mávlo na ní rukou, ať pohne. Allison se vydala za ní. Děvče ji zavedlo do jakéhosi výtahu. Dveře se zavřely a děvče ťuklo prstem na dotykovou obrazovku umístěnou na zdi. Jakmile se dveře znovu otevřely, stály obě dvě úplně někde jinde. ''...No jasně, transportér! Proč mě to nenapadlo?...'' problesklo Allison hlavou a doběhla odcházející holčičku. Zastavila se u velkých dveří. Ty se automaticky otevřely a odhalily velkou zaplněnou jídelnu. Alli byla zavedena ke stolu, kde obědvaly jí známé tváře. Elizabeth položila příbory a otočila se na ní. ,,Trochu jsi zabloudila, že jo?'' usmívala se Elizabeth. Allison se podrbala na hlavě. ,,Tak trochu.''
,,To nevadí, jsi tu přeci poprvé. Pojď, sedni si, jídlo ti za chvíli přinesou.'' řekla Elizabeth a ukázala otevřenou dlaní na volné místo vedle ní. Když se Allison usadila, Elizabeth se otočila na vedle ní stojící holčičku. ,,Už si můžeš jít sednout, Eve.''
,,Ano mami.'' odpověděla holčička a šla si sednout k ostatním dětem.
,,Mami?'' Allison se zmateně podívala na svou kamarádku Elizabeth, u které si myslela, že o ní ví všechno. Ronon se nemohl udržet a málem smíchy vyprsknul pití, které zrovna pil. Výraz Allison byl opravdu nezapomenutelný.
Elizabeth jen vesele dodala: ,,Asi jsem ti do svých dopisů nenapsala vše, no.'' a strčila si do pusy kus kuřete.

ATLANTIDA, VÝCHODNÍ VĚŽ, PO OBĚDĚ
,,Má modré oči! Viděl jsem jí do tváře, má modré oči!'' svěřoval se po obědě Johnovi Beckett zaslepený láskou. John povytáhl obočí. ,,Ty jsi asi hodně dlouho neměl holku, co?'' zeptal se. Beckett se na něj podíval vražedným pohledem. ,,Říká ten, který sbalil Weirovou.''
,,Nezáviď.'' S tímhle slovem nechal John stát Becketta se slzičkou u oka. Tohle bolelo. Usmrkl si. ,,Ještě se uvidí.''
Všichni na Atlantidě už někoho měli. Jen on byl sám... a Zelenka. Kolem Becketta proběhla partička asi deseti dětí. ,,Ahoj strýčku Carsone!'' pozdravily ho sborovým hlasem a zase běžely dál. Málem se srazily s přicházejícím McKayem. Přišel k Beckettovi. ,,Co je Carsone? Vypadáš, jako kdyby tě někdo hodil do kaktusů.'' zeptal se. Carson se na něj podíval smutným pohledem. ,,Rodney, bylo mi krutě ublíženo.'' McKay se zamyslel. ,,Sheppard?'' Beckett jen beze slov kývnul. ,,Ale no ták, copak si od něj necháš takhle ubližovat?'' Rodney nevěděl, že předtím to byl právě Carson, kdo si dobíral Shepparda. ,,Navíc, teď se ti tu vyskytla nová šance, tak ji využij, ne?''
,,Máš pravdu, Rodney.'' odpověděl Beckett. Nemohl uvěřit tomu, že tuhle větu opravdu řekl.
,,Tak vidíš! Přines jí nějakou kytku a je to!''
Beckett se zhluboka nadechl a zamířil do botanické laboratoře. Šel pro jeden sazenáček a vrátil se s vozíkem plným dalších rostlin, které mu nastrkali místní vědci. Prý, že se musí přesunout někam jinam. Ale kam? To už neřekli.
Carson znova prošel kolem Rodneyho. Mávl na něj a šel dál. ,,Stejně tomu nevěřím.'' řekl si pro sebe Rodney a šel se věnovat svým povinnostem.
Beckettovi se přibližně po půl hodině podařilo najít Allison. Seděla sama v jedné zapadlé laboratoři a něco si psala. Beckett vešel dovnitř. Allison zvedla hlavu a podívala se na něj.,,Ehm... ahoj.'' vysoukal ze sebe Carson. ,,Já jsem Carson Beckett, jsem lékař a...'' Carson poslepu zašátral na vozíku a popadl první květináč, který mu přišel pod ruku. ,,Přinesl jsem ti květinu, aby jsi měla pokoj trochu veselejší.'' a podal jí ho. Allison se podívala na obsah květináče. ,,Mrkev?''
Beckett se zhrozil. Podíval se na květináč, pak na Allison a pak květináč s mrkví rychle prohodil za ten správný se sazenáčkem. Usmíval se, jakoby se nic nestalo. Allison si od něj malou rostlinku ochotně vzala. ,,Díky.'' odmlčela se. ,,Mé jméno už asi znáš, že?''
,,Jistě, že vím. Jsi Allison Pushová.'' odpověděl Carson.
,,Rushová.'' opravila ho Allison.
,,Rushová.'' opravil se Beckett.
Najednou se ozvala vysílačka, kterou měla Allison v kapse. ,,Alli, SGA-6 se právě vrátili z mise. Přinesli něco, co by tě mohlo zajímat.'' Byla to Elizabeth. Allison se zajiskřilo v jejích nebesky modrých očích. Ihned vyrazila k bráně. A Beckett za ní.

ATLANTIDA, JIŽNÍ VĚŽ, VÝZKUMNÁ LABORATOŘ, O HODINU POZDĚJI
Allison velice podrobně zkoumala věc nalezenou členy týmu SGA-6. Byla nadšená z každé mimozemské technologie, která se jí dostala pod ruku. Beckett, stojíc vedle ní, zkoumal jakýsi kus živé tkáně zevnitř stroje, který zkoumala Alli. Do místnosti přišla Elizabeth s Teylou. ,,Tak co?'' zeptala se Elizabeth. Allison se zvedla od přístroje. ,,Vypadá to jako nějaká loď.'' Beckett odkašláním upozornil na svůj objev. ,,Jo a vevnitř je něco živého.'' dodala Allison.
,,Živého?'' zeptala se Teyla.
,,No však víš, živá, to je třeba rostlina nebo zvířátka.'' ozval se Rodney, který opodál zase podle různých simulací hádal, k čemu ta věc mohla sloužit. Teyla se otočila na Rodneyho. ,,Já vím, co to je, Rodney.''
,,Mohl by to být nějaký biomechanický živočich.'' vložila se do rozhovoru Allison. ,,Ale k čemu sloužil, to už určit nedokážu.''
Rodney protočil oči.
,,Máš co říct, Rodney?'' zeptala se Elizabeth. ,,Celkem jo, asi jsem zjistil, k čemu tam věc sloužila.'' odpověděl s hrůzou Rodney. ,,Doktorko Rushová, otočte, prosím, tu věc na záda. Ale..., velmi opatrně.'' Allison tedy otočila přístroj zády dolů. Zespodku stroje byly jakási kusadla. Rodney přišel blíže. ,,Co vám to připomíná?'' zeptal se ostatních. Všichni v místnosti se naklonili blíže k přístroji. ,,Ne...'' zhrozila se Elizabeth. ,,Tohle určitě nemůže být jen náhoda.'' zhrozil se také Beckett, když si pořádně prohlédl zařízení. Kusadla na něm totiž až moc připomínala krmící ruku wraithů. ,,Podle simulace také dokáže létat z planety na planetu a sklízet za wraithy. Nastřádanou potravu jim pak předá.'' prolomil chvilkové ticho Rodney. Všichni se zhrozili ještě víc.
,,Zničte to. Hned!'' nařídila Elizabeth.
,,Ale Lizabeth, nemůžeme to zničit. Mohli bysme se z toho dozvědět spoustu informací o wraithech...''
,,Až tě to bude chtít vycucnout, jistě budeš tvrdit něco jiného.'' skočil mu do řeči Beckett.
Když v tom se stroj aktivoval. Všichni se otočili tím směrem a spatřili Allison, jak stojí u probouzejícího se stroje. ,,Přísahám, nic jsem nemačkala! Jen jsem zkoumala strukturu krunýře.'' hájila se Allison.
,,Takže jste se toho dotkla.'' položila dotaz Teyla.
,,Dotkla, ale ničeho důležitého.''
Stroj naštěstí jen visel pár centimetrů nad stolem a čekal na wraithské příkazy.
,,Ale při přesunu se toho stroje dotýkala spousta lidí. Nikdo ho neaktivoval.'' zamyslela se Teyla. ,,Možná ten stroj reaguje jen na antický gen. Pokud vím, nikdo z SGA-6 ho nemá.'' řekla Elizabeth a pak se, sama překvapená, podívala na překvapenou Allison. ,,Ale toho stroje jsem se dotýkal i já a antický gen mám.'' namítl Beckett.
Elizabeth se zhluboka nadechla a pak vydechla. ,,Dejte k tomu stroji stráže. Uděláme tady Allison testy.''

Plynuly hodiny a stroj stále nic nedělal. Dokonce ani nevysílal žádné signály. Beckett seděl na ošetřovně a čekal na výsledky rozboru Allisoniny krve.
Konečně se ozvalo oné očekávané pípnutí. Beckett si ihned začal rozbory prohlížet a nemohl uvěřit vlastním očím. Vzal do ruky svou vysílačku. ,,Doktorko Weirová?'' začal do ní mluvit.
,,Ano Carsone?'' ozvalo se z vysílačky.
,,Mohla byste se, prosím, jít na něco podívat?''

ATLANTIDA, ŘÍDÍCÍ VĚŽ, OŠETŘOVNA
Weirová kvapně vběhla na oddělení. ,,Není to jen špatný vtip, že ne?'' zeptala se pro jistotu.
,,Není.'' Beckett si odmlčel. ,,Nejen, že má silný antický gen, ale její buňky reagují na jakýkoliv virus tím, že ho zničí.''
,,I na wraithský?'' zeptala se Elizabeth. Beckett zavrtěl hlavou. ,,Má ale velmi zajímavou mutaci. Podle antické databáze byli Antikové přirozeně odolní vůči jakýmkoliv nemocem a virům. Proto jejich rasa vydržela tak dlouho. Oslabil je až mor a vyhladili wraithi.''
,,Takže Allison je odolná prakticky proti všem nemocem, ale vysátí wraithem ji zabije. Je to tak?'' Tentokrát se Elizabeth dočkala souhlasu. Po té nemoci z PX74-M825 museli Asgardi nějak posílit Allisoninu obranyschopnost. ,,Měli bysme jí to říct.'' dodala.
,,Co byste mi měli říct?'' zeptala se Allison, která se tiše jako duch objevila ve dveřích. ,,Vlastníš celkem silný antický gen.'' odpověděla jí Elizabeth. Nechtěla mluvit o té mutaci. Věděla, že Allison je citlivá a tím, že by jí to řekla, by si Allison pomyslela, že je nějaký mutant a uzavřela by se do sebe. Tohle už se jednou stalo. ,,Antický gen? To je to co má generál O'Neill?'' zeptala se Allison. Byla klidná. Věděla, že to není nic hrozného.
Elizabeth kývla. Hned na to se po chodbě mihlo něco šedého a asi metr a půl dlouhého. Allison vykoukla na chodbu spolu s Beckettem a Weirovou. ,,Myslím, že se to podplukovníku Sheppardovi trochu vymklo z rukou.'' Ta věc byl totiž ten wraithský stroj. ,,Sheppardovi?'' zeptal se Beckett. ,,Podařilo se mu donutit tu věc k pohybu. To jsem vám přišla vzkázat.'' odpověděla mu Alli. ,,Zřejmě to reaguje jen na určitou sílu antického genu. Možná proto to nereagovalo na vás doktore Beckette.'' přemýšlela nahlas Elizabeth a při poslední části věty se otočila na Carsona Becketta. Ke skupince přiběhl McKay s tabletem v ruce. ,,Objevil jsem tu věc v databázi...'' zadýchal se, nemohl popadnout dech ,,...byla vyrobena wraithy na zabíjení Antiků. Proto nereagovala na obyčejné lidi.'' Elizabeth se podívala na skupinku vědců snažících se polapit zmatený wraitský stroj, který nevěděl, co má dělat. Jestli má vysávat Antiky, nebo předávat wraithům získané živiny.
Stroj znovu proletěl kolem nich s Sheppardem v patách. Namířil si to přímo skrze Beckettovu laboratoř. Sheppard skočil, aby stroj chytil, ale ten byl rychlejší a Sheppard skončil rozpláclý na zemi u nohou Elizabeth. Podíval se směrem nahoru. ,,Ehm...ahoj!'' pozdravil upřeně na něj zírající Elizabeth. Rychle se zvedl a oklepal ze sebe prach. ,,Rodney trval na tom, abych se toho dotknul i já. Prý jestli to něco udělá.''
Odněkud z města se ozvalo zarachtání vozíku a rozbíjení skla. Sheppard by si teď přál, aby byl co nejmenší. Elizabeth na něj hodila naštvaný pohled. A na McKaye taky. ,,Jsme mrtví.'' prohodil tiše Mckay. Další zvuk rozbíjejících se věcí. ,,To teda jste.'' souhlasila Elizabeth. Ke skupině přiběhl zmatený Zelenka. ,,Co se to tu, doprkýnka, děje?'' zeptal se spěšně. ,,To je na dlouho.'' ozval se Beckett. Znovu bylo slyšet hučení stroje. Když byl už blízko nich, Allison se zhluboka nadechla a...

...skočila na něj. Bylo to jako jízda na šíleném pouťovém kolotoči. Stroj sebou házel ze strany na stranu a snažil se ze sebe shodit nezvaného návštěvníka. Allison řvala hrůzou, pak získala na stroji stabilitu a jízdu si celkem užívala. Zkusila stroj naklonit doleva. Ten se sice chvíli vzpíral, ale nakonec na rozcestí chodeb místo doprava zahnul doleva. Alli se snažila stroj odklánět od všech důležitých laboratoří a přístrojů. Několikrát objela okruh kolem části města, kde stála Weirová spolu s ostatními. Snažila se něco vzkázat Sheppardovi. ,,Jumper...'' a byla pryč. O dvě minuty později znovu proletěla kolem. ,,...sestřelit...'' a znova ,,...stroj...'' Otočila se u brány, aby zkrátila cestu k laboratoři. ,,...mě ne!'' zařvala nakonec a stroj s ní proletěl ven oknem. Skrčila se, aby se vyhnula zranění od střepů. Musela tak zůstat i nadále, protože kdyby se narovnala, silný vítr by ji sfouknul dolů do vody. Stroj se co nejrychleji vzdaloval od Atlantidy a stoupal výš a výš. Snažil se dostat do stratosféry a pak rychle do vesmíru k nejbližšímu mateřskému úlu.
Nedlouho na to se jim na záda pověsil Sheppard v puddle jumperu. Další jumper byl pod nimi, připraven chytit Allison, až bude padat. Allison se snažila stroj držet v rovině. Sheppard se s nimi srovnal a vypálil po stroji jednu Střelu. Stroj dostal přímý zásah. Pohon vypnul. Stroj chvíli jen tak visel ve vzduchu. ,,No bezva...'' poznamenala Allison a hned na to začal stroj prudce klesat dolů. Allison sledovala, jak se k ní čím dál tím víc přibližuje lesklá hladina oceánu. Druhý jumper rychle srovnal rychlost s padajícím strojem a zařadil se pod něj. Teď padal střemhlav i on. Otevřely se vrata jumperu. ,,Doktorko Rushová, skočte!'' zakřičel Ronon a musel se hodně snažit, aby ho bylo v hlasitém hučení větru slyšet. Byl připraven Allison chytit. Alli se koukla dolů do jumperu. Skočit do něj ze spirálovitě padajícího stroje bylo velmi riskantní.
,,McKayi, zavřete přepážku!'' zavolal Ronon na Rodneyho pilotujícího puddle jumper. McKay zavřel dveře oddělující kokpit jumperu od jeho zadní části.
Byli těsně nad hladinou, když se Allison konečně rozhodla skočit. Ronon natáhl ruku. Alli mu spadla přímo do náruče. Dveře se zavřely a jumper se srovnal s hladinou. Wraithský stroj spadl do moře a Sheppard v prvním jumperu ho definitivně zničil. Oba puddle jumpery zamířily zpět na Atlantidu.

ATLANTIDA, HANGÁR PUDDLE JUMPERŮ
Allison vylezla ze zaparkovaného puddle jumperu. Byla rozcuchaná od větru a točila se jí hlava ze zběsilé jízdy na stroji. ,,Už víckrát ne...'' vydechla a pak se začala smát, aby dala ostatním najevo, že je v pořádku. Lehce sípala z vyschlého hrdla, proto ochotně popadla a napila se z nabízené čutory. Hned jí bylo lépe. Upravila si vlasy a trochu motavým krokem zamířila oznámit na operační, že už hrozba pominula. Ostatní to také uznali za vhodné a šli za ní.

ATLANTIDA, OPERAČNÍ STŘEDISKO, O MINUTU POZDĚJI
Když si Elizabeth všimla přicházejících, byla ráda, že nikdo není zraněný. Kromě pár škrábanců od skla, které měla Allison hlavně na obou předloktí a trochu i na obličeji.
,,Hádám správně, že už nám nic nehrozí?'' zeptala se Elizabeth. ,,Snad ne. Ten stroj je kompletně na cucky.'' odpověděl jí Sheppard.
,,Výborně.''

Na Atlantidě zase zavládl klid. Svěží vítr od moře zase větral všechny zadýchané prostory a nikdo z Atlanťanů netušil, že wraithský stroj před svým zničením vyslal nouzový signál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blazinek | E-mail | 14. října 2013 v 12:33 | Reagovat

Dobrá povídka, jenom ..když je to o 15 let později a Allison je dvacet let, tak asi s Weirovou nebudou tak dlouholeté kamadárky ne? :-) Ale jinak bezva ;-)  8-)

2 Shayla, Mop, Glady atd. | Web | 3. ledna 2014 v 9:41 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama