Povídka - Stargate Atlantis: ''Coby, kdyby...'' - 4. díl

20. října 2013 v 9:24 | Shayla |  POVÍDKA - Stargate Atlantis: ''Coby, kdyby...''

4. díl - Za zrcadlem I.

JINÁ REALITA, NEZNÁMÁ SOUSTAVA
Allison probudilo hlasité očuchávání něčeho slizkého. Otevřela oči a podívala se na své nohy, kde se zrovna ono stvoření nacházelo. Bylo velmi zaujaté jejími tkaničkami u bot. Čaplo do tlamy tkaničku na levé botě a začalo ji vytahovat. Chováním Alli připomínalo její fenku Brownie v jejích štěněčích letech. Po zběžném prohlédnutí tvora ho přirovnala ke Zmijovlkovi z filmu Avatar. Byl pokrytý černou srstí, hlavu mu zdobily čtyři oči a ze zátylku mu vyrůstala jakási tykadla. Jen nohy měl pouze čtyři. Když se Allison posadila, tvora vyplašila. Nesnažila se ho chytit, stejně, než by si zavázala rozvázanou tkaničku a otřela oslintanou botu, zvíře by bylo dávno pryč.
Rozhlédla se kolem sebe.
Okolí jí připomínalo její rodné Skotsko, do kterého se opět přestěhovala krátce po svém dvacetiletém pobytu ve stázi. Bylo tu chladno, vlhko a dlouhou trávu občas proťal nějaký ten strom. Zřejmě bylo po dešti, protože mezi listy stromů světélkovalo ostré sluneční světlo a všude byl čerstvý vzduch. Rosou sebranou z trávy si upravila rozcuchané vlasy. Po postavení se na nohy zahlédla pár metrů od sebe známou tvář - zvědavě se koukající kulatou hlavu ''zmijovlka''. Usmála se a vytáhla z malé tašky přes rameno, kterou málokdy odkládala, sýrové křupky. Klekla si, aby svého kamaráda nevystrašila. Zamlaskala na něj a hodila jednu sýrovou křupku směrem k němu. Zmijovlk křupku očichal, olízl ji a pak ji snědl. U nohou mu přistála další křupka.
Když si konečně uvědomil, odkud se ty křupky berou, přišel blíž k Allison a strčil hlavu do sáčku s křupkami. Allison se zasmála. Až příliš jako Brownie.
Zkusila ho pohladit. Zmijovlk se cuknutím stáhl a zavrčel. Dlouhé výrostky na jeho hlavě zachrastily podobně, jako pozemský chřestýš chřestí svým chřestítkem. ,,Klídek kámo.'' řekla Alli a natáhla k němu dlaň s další křupkou. Tentokrát se zmijovlk již nechal pohladit. V předklonu si všimla malé svítící věcičky připevněné na jejím náhrdelníku. Sundala si náhrdelník z krku a položila si ho do dlaně. Svítící věc byl Rodneyho strojek. Svítil červeně. S hlubokým povzdechem si Allison lehla zpátky do trávy. U obličeje se jí objevila funící hlava zmijovlka. Začal očichávat přívěšek, který měla v dlani.
,,Už ho mám dlouho. Dostala jsem ho jako dárek k mým dvacát… ehm… čtyřicátým narozeninám. Vyráběla ho má kamarádka. Nejdříve pro sebe, ale pak mi ho darovala.'' Allison se podívala na zmijovlka, který seděl vedle ní. Bylo vidět, že ji poslouchá. Chvíli se na sebe jen tak dívali. Po pár vteřinách zmijovlk natočil ucho a později i celou hlavu směrem ke křoví vzdáleném asi patnáct metrů od něj. Tiše zavrčel. Allison chvíli nevěděla co se děje, ale po pár minutách zaslechla známé hlasy. Vstala a se zmijovlkem v patách zamířila směrem, odkud hlasy přicházely. Za křoviskem byla cesta. Té si předtím nevšimla, ale to teď nebylo důležité. Důležitější byl fakt, kdo po té cestě šel. Poznala plukovníka Johna Shepparda, Teylu Emmagan, Ronona Dexe, doktora Mereditha ''Rodneyho'' McKaye a doktora Carsona Becketta…
… Carsona?
Promnula si oči, aby se ujistila, že je to opravdu on. Zrak ji nešálil. Ve skupině si vesele kráčel skotský lékař Carson Beckett a nebyla na něm žádná známka o tom, že by si v poslední době zlomil nohu. Opět se jí do zorného pole dostal přívěšek, který stále třímala v ruce. Došlo jí, že tohle asi nebude ten Carson Beckett, kterého ona zná. Skupina byla už blízko, proto se rozhodla schovat. Bohužel při svém úniku šlápla na klacík, který pod její vahou prasknul.

Ronon se zastavil a namířil svou zbraň do křoví. Ostatní se podívali tím směrem. Za křovím stála Allison a měla zdvižené ruce, aby ukázala, že je má prázdné.
,,Jé, ahoj! Tak já zase půjdu, jó?'' řekla a jen taktak se vyhnula výstřelu z Rononovy zbraně. Začala utíkat. Nevěděla, kam běží a ani jak a kam se má schovat, aby jí nikdo nenašel.
Po pár minutách běhu jí svitla naděje. Na obzoru se začala rýsovat hvězdná brána. Když doběhla k bráně, rychle zadala adresu. Přívalem adrenalinu měla vygumovanou paměť a jediná adresa, na kterou si vzpomněla, byla ta na Atlantidu. Rychle na DHD zadala potřebné symboly. Ani se neobtěžovala hledat zmijovlka, který už byl kdoví kde.
V okamžiku, kdy se otevřela červí díra, doběhl k bráně i Sheppardův tým z tohoto vesmíru.
Allison opět zvednula ruce nad hlavu. ,,Prosím, nezabíjejte mě. Vím, kdo jste, vím, odkud jste, všechno vám vysvětlím. Není to tak, jak to vypadá. Vím, že je brána na Atlantidě chráněna štítem, který lze vypnout pouze posláním identifikačního kódu. Ten můj mi bude v tomto vesmíru na nic. Také se tam dá dostat ''zadními vrátky'', které vytvořil tady doktor McKay při posledním útoku Geniů na Atlantidu.''
,,Ale jak… pardon, řekla jste ''V tomto vesmíru''?'' zeptal se Rodney.
,,McKayi, nechte si ty řečičky na potom. Prostě ji zastřelíme.'' řekl Ronon.
,,Jsem pro.'' souhlasil John a namířil svou zbraň na Allison.
,,Plukovníku Shepparde, vím, že to nechcete udělat.'' odpověděla Allison.
John odjistil svou zbraň. Zároveň se ale divil tomu, že ho Allison oslovila vyšší hodností, než on má.
,,Johne, prosím, vyslechni mě.'' pokračovala Allison a byla nucena schovat se za DHD před prvním výstřelem.
John obešel DHD a znovu na ní namířil zbraň. ,,Kdo jste?'' zeptal se.
"Než to řeknu, chci odpověď na jednu otázku."
"Poslouchám."
"Žije ještě v tomto vesmíru Elizabeth?" John sklonil zbraň. Bylo to už dvanáct let od doby, kdy Elizabeth Weirovou zabili Replikátoři.
"Kdo jste?!"
"Jsem Allison Rushová. Narodila jsem se 17. října 1973, Glasgow, Skotsko. Už půl roku žiji na Atlantidě. Elizabeth znám už od dětství…"
"A máte bratra. Nicholase Rushe." Skočil jí do řeči Rodney a něco hledal na svém tabletu.
Allison kývla hlavou. "Ano."
Rodney se podíval na Carsona, který už věděl, o co jde.
"Nějaký problém?" zeptala se Allison.
"Jeden by tu byl." Rodney si odmlčel. "Máte být už přes dvacet let mrtvá." S těmito slovy ukázal Rodney tablet, na kterém byl otevřený dokument o PX74-M825.
"Rodney." Připomenul se Carson.
"Ano, já vím, Carsone. Vezmeme ji za tím druhým."

ALTERNATIVNÍ GALAXIE PEGASUS, LANTEA, ATLANTIDA, OŠETŘOVNA, O 30 MINUT POZDĚJI
Allison byla zavedena k lůžku hlídaném mariňáky. Na rtech se jí objevil úsměv, když spatřila známou tvář.
"Carsone!" svolala a rozeběhla se k lůžku. Pár metrů od něj se zastavila a začala si pacienta prohlížet. Na chvíli ztratila úsměv na rtech.
"Jsem to já." Odpověděl Carson. Povytáhl peřinu, kterou byl přikrytý, a odhalil zasádrovanou nohu. Allison se znovu objevil úsměv na rtech. Přišla Carsona obejmout.
"Ani nevíš, čím jsem si prošla."
"Budu hádat. Chtěli tě zabít."
"Jak tohle víš?"
"Zhmotnil jsem se v místnosti s bránou, zažil jsem to samé."
"Takže už ví, kdo jsme?"
"Řekl jsem jim, co vím. Možná se tě budou ještě na něco ptát."
"Ví, že za dvanáct hodin…"
"Ano a počítají s tím."

Druhý Carson s Rodneym ty dvě hrdličky pozorovali.
"Vidíš, že sis našel holku." Promluvil Rodney ke Carsonovi.
"Vidím. Našel jsem si holku…" Carson si odmlčel "… ale v jiném v jiném vesmíru!" řekl téměř s brekem. Sedl si na židli. Osud mu nehrál do karet. Rozešel se s Cadmanovou, zabili ho, naklonovali a teď tu sedí na židli a přemýšlí o svém životě. Vždyť to ani není Carson Beckett, pravý Carson Beckett zemřel před dvanácti lety při explozi. On je pouze jeho klon. Zazářil jen párkrát. Při objevu antického genu, jeho úspěšném naočkování, vytvořením retroviru a při přínosné pomoci, když se Atlantida vracela z Mléčné dráhy zpět do Pegasu.
Z myšlenek ho vytrhnul opět Rodney.
"Carsone… Carsone!"
"Hm?"
"Další."
"Kdo další?"
"No…další." Řekl Rodney a pohodil hlavou k prvnímu Carsonovi a Allison. "A myslím, že tohle tě bude zajímat."

ALTERNATIVNÍ ATLANTIDA, OPERAČNÍ STŘEDISKO
Rodney s Carsonem došli na operační a Carsona potkal šok. Stejný šok, jaký pocítili všichni. Osoba, která se na něj otočila, byla Elizabeth Weirová.
"Vím, jak zmateně to působí, ale věřte, dlouho se tu neohřeji." řekla Elizabeth lehce optimisticky.
John k ní přišel blíže. "Je to divné."
"Co je divné?"
"Divné, že mluvím s někým, kdo je už dávno mrtvý."
"Mrtvý?" Elizabeth si sundala z ruky hodinky a otočila je. Měla na ní umístěný strojek. Svítilo červené světýlko.
"Aha, chápu."
"A tohle je ještě divnější." řekl Rodney. Elizabeth totiž nepřišla sama. Při své cestě nabrala ještě Patricka McKaye, syna Rodneyho z jejího vesmíru, který nyní bedlivě zkoumal Patricii McKayovou. V tomto vesmíru zřejmě hrály roli jiné geny. Co ale Elizabeth zarazilo ještě více, byl fakt, že není první ''ztracená", která sem zabloudila.
John ji zavedl na ošetřovnu.
Carson s Allison ihned zpozorněli, když do místnosti přišel celkem velký hlouček lidí. Allison očima zahledala v davu, když našla "Elizabeth!"
Elizabeth s Patrickem se přivítali s Carsonem a Allison.
"Budu hádat, chtěli vás dva zabít." usmál se Carson.
"Ne, proč?" odpověděla Elizabeth.
Allison se otočila na Carsona a z jejího výrazu se dal vyčíst jasný vzkaz. ''Máš smůlu, chlape."
"Tak jste se tu hezky sešli. Teď byste nám mohli říct, kde jste vzali tohle." vyrušil je John Sheppard a v ruce držel ZPM.
Allison se rychle podívala do své tašky. ZPM, které John držel, bylo "její" ZPM. "Plukovníku." řekla nejistě.
,,Já nejsem plukovník. Pouze podplukovník." Namítl John. ,,Kde jste vzali to ZPM?"
Elizabeth si uvědomila, co se tu děje a spadl jí kámen ze srdce, když zjistila, že ZPM nebylo zničeno při fázovém posunu. "Johne, vrať jí to ZPM."
"Ale…"
"Vrať jí ho. To ZPM je pro nás důležitější, než pro vás."
"Vážně? Přesvědč mně."
"Máme na krku Orie, potřebujeme co nejvíc ZPM. Když mi dá někdo papír a tužku, napíšu sem všechny adresy, na kterých se nachází ZPM."
John si povzdychl. "No dobrá." a vrátil Allison ZPM. Ta ho pevně uchopila a už nepustila.
"Kolik hodin vám ještě…" zeptal se ještě John.
Elizabeth se koukla na hodinky. "Přibližně čtyři."

MEZITÍM KDESI V JINÉ DIMENZI...
Vrata wraithské cely se otevřely a odhalily tři osoby. Wraithský komandér v cele viděl jednu dospělou ženu a dvě děti. "Někdo s vámi chce mluvit." řekl hrubým, hluboko položeným, hlasem.
Za jeho zády se objevila další osoba.
"Michaele." řekla trochu změteně žena. Michael Kenmore zřejmě nebyl v tomto vesmíru mrtvý.
,,Rád vás zase vidím, doktorko Kellerová.'' odpověděl Michael.
,,Co od nás chcete?''
,,Od vás, doktorko Kellerová, nechci nic. Zajímá mně někdo jiný.'' řekl Michael a podíval se za Jennifer Kellerovou. Jeho zrak se upíral na chlapce - Torrena Johna Emmagana. ,,Konečně se opět setkáváme, syne Kanaanův.''
Torren byl zmatený, nevěděl kdo Michael je, nikdy se s ním ve svém vesmíru nesetkal. Něco mu ale říkalo, aby si tuhle hru zahrál. ,,Vskutku.'' odpověděl klidným hlasem, aniž by se na Michaela podíval.
,,Jaké je tedy konečné rozhodnutí o mém návrhu?'' nadhodil téma Michael.
,,Jakém návrhu?''
,,Přidat se ke mně a vytvořit mocnou armádu.''
,,Nikdy.''
,,V tom případě mi nezbývá nic jiného.'' řekl Michael a mávl rukou na stráže. Ty ihned pevně uchopily třetí osobu, která se snažila z jejich sevření vyprostit. ,,Přidej se ke mně, nebo tady dcera Johna Shepparda zemře.''
Torren zaťal zuby. Už několik měsíců se vědělo, že je mezi ním a Eve určitá chemie.
,,Já si to nemyslím.'' S těmito slovy se u Michaelovy hlavy ozvalo cvaknutí zbraně.
Michael byl natolik zabraný do svého řečnění, že si ani nevšiml, že John, pravý John, zneškodnil půlku úlu, aniž by vzbudil pozornost.
Stráže pustily Eve a sáhly po svých zbraních. Jejich ruce však, místo po zbrani, hmátly jen do vzduchu. Torren využil šance a zbraně jim vzal.
,,V mém vesmíru toto udělala Teyla, ale zde to udělám já.'' řekl John a chystal se vystřelit. Za ruku, pas a ramena se ho držela jeho dcera, Torren a Jennifer.
,,Nechápu. Jak myslíte to…'' poznamenal zmateně Michael. ,,…v mém vesmíru?'' Když se však otočil, nikdo za ním již nestál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama