Leden 2014

Legenda o Sovích Strážcích a světlušky

25. ledna 2014 v 16:45 | Shayla |  VIDEA

Zas mně přepadla nuda a po ruce mi byla písnička Fireflies od Owl City. Tohle z toho vzniklo.
Ps: Od Owl City je i úvodní písnička ke Strážcům - Take to the sky.

Jsem mag-or...

25. ledna 2014 v 15:40 | Shayla |  AUTORČINY KECY
Už jste někdy zkoušeli zabalit jablko do sněhu? Že ne? Tak to zkuste, je to sranda! ... Ano, i takovéhle blbosti my děláme o pauze na oběd :D
Někdy nezáleží na tom, že máte ruce zmrzlé tak, že necítíte prsty nebo na tom, že se vám ta ''jablečná koule'' v půlce obalování rozpadne, ale na tom, že potom přijde vrátný a nazve to jablkem v županu. :D Věděli jste, že když obalíte jablko sněhem, tak pak bude studený?

Klauzura, cosi a první pokus se stojanem

19. ledna 2014 v 11:07 | Shayla |  TVOŘÍM...

Nuž, takže trochu se zpožděním. Částečně záměrným a částečně nezáměrným. Záměrné zpoždění bylo kvůli tomu, abych tu zbytečně nespamovala po jednom obrázku a nezáměrné bylo to, že jsme měli ve škole talentovky.

Narozeninový obrázek + Sovička :3

14. ledna 2014 v 17:34 | Shayla |  TVOŘÍM...

Opět pro zvětšešní klikejte na obrázek.

Projekt jménem Taborta Chronicles

3. ledna 2014 v 17:54 | Shayla |  AUTORČINY KECY


Než začnete číst, chci vám říct, že máte jedinečnou možnost rozhodnout o tom, jak se bude komiks vyvíjet a vůbec - jak bude vypadat. A nebudete k tomu potřebovat umět kreslit.

Už je tomu bezmála šest let od doby, co jsem dostala hru jménem Spore a světlo světa poprvé spatřila příšerka jménem Mionte, která se později stala hlavní předlohou pro komiks.
Úplně první verze komiksu vznikla někdy v říjnu nebo listopadu roku 2009 a jednala o tom, že Aishin dědeček kdysi odletěl na nějakou misi a ještě se nevrátil a jediné, co po něm Aishe zbylo, byl přívěšek. Co ten přívěšek byl ve skutečnosti vám neřeknu, protože to stále chci použít v příběhu.
Poněvadž příběh nikam nevedl, přišla na zlomku roků 2009/2010 nová verze, která byla i graficky lépe zpracovaná, avšak neměla pointu. Proto jsem zkoušela různé obměny příběhu s různými začátky a zároveň kreslené (i malované) různými technikami, ale ani ty se nijak neuchytily.
Nastala přibližně roční doba přemýšlecí, kdy jsem seděla a dumala nad tím, jak tuhle hru rozehrát. Hodně mně při vymýšlení inspiroval film s názvem Zlatý kompas a seriál Avatar: Legend of Aang, a proto vznikl koncept, kde má určitá skupina vyvolených možnost ovládat přírodní živly (Oheň, Voda, Země, Vzduch, Elektřina, Zvuk) za pomoci takzvaných Patronů, kteří jsou ve skutečnosti ztělesněním bájných Titánů. Na tento koncept vznikly dva příběhy.
Poté jsem od sebe Patrony a Titány oddělila, Patrony přejmenovala na (zatím pracovní) Svědomí a z Titánů udělala vyšší bytosti, kteří stvořili vesmír a vnesli do něj život. Tady se vrátil příběh do doby budoucí (přibližně 22. nebo 23. století) a zároveň je to nejaktuálnější verze příběhu.

No ale, co teď? Proč tohle píšu?
Protože potřebuji pomoc. Hodí se mi každá ruka. Můžete navrhnout, o čem příběh vlastně bude, nakreslit postavy podle toho, jak chcete, aby vypadaly. Můžete celý komiks přetvořit k obrazu svému a pokud se mi to bude líbit, použiju to.
Zároveň se poohlížím po někom, kdo je ochotný (a umí) vybarvovat na počítači. Samozřejmě, pokud se nikdo nenajde, budu to hold muset dělat sama. Pokud ale ano, neuvěřitelně by se mi tím ulehčila práce: Tužkou bych nakreslila stránku komiksu, mailem ji zaslala ilustrátorovi, ten by ji vybarvil (dala bych mu samozřejmě i barevný vzorník a vše co by bylo ještě potřeba), poslal zpátky v PDS verzi (abych mohla prověst případné úpravy nebo speciální efekty), přidala bych text a zveřejnila zde na blogu. Nemuseli byste tudíž na novou stránku čekat 3 měsíce, jak je to u mně zvykem.
Napadá mně třeba taková Laira, u které obdivuji, jak rychle a jednoduše a přesto krásně dokáže vybarvovat svoje obrázky. (Klidně by jsem se pokusila do děje zasadit Ketche, jestli bys chtěla).
Nebo pokud máte v okolí někoho, kdo často kreslí na počítači a byl by ochotný pomoct, dejte mu prosím vědět c:

Díky za přečtení a doufám, že se dočkám pomoci :)

Povídka - Stargate Atlantis: ''Coby, kdyby...'' - 5. díl

3. ledna 2014 v 9:24 | Shayla |  POVÍDKA - Stargate Atlantis: ''Coby, kdyby...''

5. díl - Za zrcadlem II.

PLANETA OCEÁNSKÉHO TYPU, GALAXIE PEGASUS
Shodou náhod se John se svou skupinou zhmotnil hned vedle Elizabeth a jejích společníků. Naštěstí vystřelil na opačnou stranu, než stáli ostatní. Kulka s žblunknutím dopadla do vody.
Po radostném shledání a vzájemném sdělení svých zážitků se skupinka rozhlédla, aby zjistila, kde to vlastně jsou. Stáli na jakémsi mostě přes moře. Vpravo se rýsovala pevnina s velkým městem a vlevo… Atlantida.
Elizabeth pohlédla na spodek svých hodinek. Uchichtla se a ukázala je Johnovi.
"Já jsem to říkal." prohodil John sarkasticky.
"Co?" zeptala se Jennifer.
Elizabeth se otočila na Jennifer a ukázala jí strojek na vnitřní straně hodinek. Svítil modře.
Jennifer se přes rameno natáhla Allison.
"Nemá to náhodou svítit jenom červeně a zeleně?"
"Podle Rodneyho ano," ozval se John.

Nad skupinou proletěl puddle jumper a přistál nedaleko od nich. Vystoupila z něj vysoká zelenooká žena oblečená do slušivého hedvábného oblečku. Roztáhla paže do přátelského gesta.
"Vítejte, byli jste již dlouho očekáváni," řekla a pozvala je do jumperu. Pomohla dovnitř Carsonovi, který se až do teď potácel na jedné noze.
Elizabeth překvapilo, že se v jumperu nacházelo vybavení přineseném Země prvními lidmi z Expedice Atlantis.
Teprve když jumper vzlétl, byla vidět celá stavba. Most byl vskutku impozantní. Na šířku měl přibližně třicet metrů a spojoval Atlantidu se sto padesát kilometrů vzdálenou pevninou. Na té kdysi stávala Athosianská vesnice. Nyní je z ní obrovské prosperující město postavené podle vzoru Atlantidy.
Žena se představila jako Priscilla Elizabeth Sheppardová, jedna z potomků Elizabeth Weirové a Johna Shepparda. Vysvětlila své první tvrzení o očekávání jejich příchodu: Před bezmála dvěma sty lety se Atlantida ocitla pod ohrožením Orii. Artušův plášť zkolaboval a zničil všechny lodě v okolí včetně BC-403 Hejkal. Její pozůstatky jsou nyní vystaveny v místním muzeu.
Tým se tedy sice dostal do naší reality, nikoliv však do správného času.
Elizabeth pohlédla dozadu na Carsona. Seděl u něj druhý pilot - nápadně podobný Carsonovi s tím rozdílem, že měl zelenomodré oči a světlejší vlasy. Doposud nepromluvil, ale bylo zřejmé, že je též nadšený ze svých předků.
Zrovna sundal Carsonovi z nohy sádru a začal mu zlomenou nohu přejíždět přístrojem podobným Goa'uldskému léčivému zařízení.
Carsonovi v noze brnělo a cítil, jak mu kost postupně srůstá. Bolest odcházela.

Jumper dorazil na Atlantidu a přistál v podvodním hangáru.
Carson se zkusil postavit na uzdravenou nohu. Lehce se zakymácel, proto se raději chytil horních madel v zadní části jumperu. Na druhý pokus se udržel bez padání a po třetím pokusu normálně chodil.

ALTERNATIVNÍ ATLANTIDA, ROK 2237
V chodbách Atlantidy vládl čilý ruch. Město bylo mnohem plnější, než za dob Expedice.
Priscilla vysvětlila, že se Atlantida odtrhla od vlivu Země a Atlanťané vytvořili samostatnou rasu. Tento čin jim ohromně pomohl v technologickém vzrůstu. Také prozradila, že se jim podařilo úspěšně vyhladit Wraithy pomocí patogenu vytvořeného doktorem Carsonem Beckettem. Atlantida byla nyní opěrným bodem celé galaxie Pegasus.
Carson skenoval skenerem své okolí, konkrétně lidi, a zjistil zajímavou věc - Antický gen je u těchto lidí tak silný, že jsou z nich téměř čistokrevní Antici. Chtěl položit dotaz, ale Priscilla byla rychlejší.
"Ano, doktore Beckette, všichni na Atlantidě sdílí přes 80% genů s Antiky." Priscilla zřejmě uměla číst myšlenky, což byla jedna z vlastností Antiků těsně před Povznesením.
"Je tu ještě jedna věc, kterou byste měli vidět," řekla Priscilla a zavedla je do postranní chodby. Zaklepala na dveře jednoho z pokojů.
Za dveřmi se ozvalo chraptivé "Vstupte" a otevřely se dveře.
Celý tým ztuhnul.
"Dnešní den je čím dál, tím zajímavější." poznamenal John. V křesle naproti nim seděl on sám, ale mnohem, MNOHEM, starší. S trochou obtíží se zvedl, stále však měl stejnou sílu jako ve svém mládí.
Opět zazněl jeho chraplavý hlas: "Je radost vás vidět. Takhle mladé a plné života."
Jennifer byla z celé skupiny asi nejzmatenější.
"Jak… Jak můžete být ještě naživu?"
Starý John upřel své hluboké zelené oči na Jennifer Kellerovou. Usmál se.
"To už jsem tak starý?"
"Né… Ježíš… Tak jsem to nemyslela. Já jen…"
"Chápu, vše velmi rád vysvětlím," odkašlal si, "po vyhlazení Wraithů nám zbylo hodně Wraithského enzymu. Většina z původní expedice byla na sklonku života, když se Beckettovi povedlo objevit… jak tomu jen Rodney říkal… podařilo se mu objevit Elixír života. Tento roztok vyživoval tělo a udržoval ho ve zdravé kondici stejně tak, jako to funguje u Wraithů. Bohužel trvalo moc dlouho, než zaúčinkoval a pro mnoho z nás už bylo příliš pozdě." S těmito slovy smutně odhrnul závěs, za kterým na zdi visely fotky. Bylo jich tam asi padesát a každá z nich zachycovala běžný život na Atlantidě - momentky, nově narozené děti, fotky z planet… všechno možné. Johna znovu rozveselil obrázek Rodneyho v obleku velikonočního zajíčka. Také momentka, jak Zelenka padá za štaflí dolů při zdobení Vánočního stromu, nebyla k zahození.
"Takže já nejenom způsobím vyhlazení Wraithů, ale ještě budu nesmrtelný," řekl Carson s nadějí na lepší zítřky. Podíval se do Johnových starých očí a ihned pochopil, že druhá část jeho tvrzení neplatí. Kousnul se do rtu.
"Johne, ehm, promiň, že se ptám, ale tobě je teď přesně kolik let?" zeptala se Elizabeth. Přišlo jí divné ptát se svého vlastního manžela na jeho věk, ale IOA bude zase chtít vědět úplně všechno o této události. Už chápala důvod odtržení Atlantidy od vlivu Země.
"243," odpověděl John. Jemu to zas tak divné nepřišlo. Byl přece u toho, když se Elizabeth, jeho Elizabeth, ptala poprvé. Stejně jako to za dvě stě let nepřijde divné tomu Johnu Sheppardovi, který stojí vedle ní.
"Místo otázek bychom měli vyrazit na pevninu, tam se vše dovíte," promluvil nakonec starý Sheppard k celé skupině.
Všichni proto vyrazili zpátky k puddle jumperům. K překvapení všech ale, místo do hangáru, zamířili na most. Tam na ně čekalo velké vznášedlo s prosklenou střechou.
"V Lantenu se špatně přistává. Jumpery používáme jen k dodávání zásob do vzdálenějších vesnic. A samozřejmě k cestám na jiné planety.'' poučila je Priscilla. Všichni si proto nastoupili do vznášedla. Řízení se tentokrát ujal starý John. Vznášedlo se ovládalo velmi podobně jako puddle jumper a v těch se John vyznal lépe, než Priscilla.
Vysouvací střecha vznášedla se vysunula a vytvořila bezpečný kryt. Vznášedlo se vzneslo přibližně metr nad zem a mrknutím oka vyrazilo rychle kupředu.

ALTERNATIVNÍ LANTEA, MĚSTO LANTEN, O PĚT MINUT POZDĚJI
Priscilla zavedla vzácné hosty do obrovského moderně zařízeného muzea. Bylo laděno do světlých odstínů a funkci televizních obrazovek a informačních tabulí nahrazovaly levitující holografické desky. Bylo to jako scéna ze Star Treku.
Ke skupině přišla další stará osoba. Vlastně dvě.
,,Johne.. vyjímečně musím souhlasit s tím, co jsi před nedávnem říkal.'' poznamenala Allison. Hleděla si doslova ''z očí do očí''. ''…Kdyby tu byl teď Rodney, určitě by vytáhnul ty svoje filozofický kecy a poučil nás o tom, ať se navzájem nedotýkáme, že to vytvoří paradox…'' pomyslela si v tu chvíli Allison. Druhou osobu, ženu, nemohla identifikovat, ale někoho jí připomínala.
Starý Sheppard se otočil. ,,Teylo.'' pozdravil ji. Přišlo mu divné objímat ji před svou vlastní ženou, proto to raději neudělal. I když by to Elizabeth asi nevadilo.
Zato stará Allison se ráda objala. ,,Taggarte.'' řekla a objala svého praprapraprapra… svého pravnuka. Pak se podívala na Carsona a do jejích utrápených očí se vrátila ztracená jiskra. Moc dobře si pamatovala, že v tuto dobu není jejich ''vztah'' ještě příliš vyvinutý, proto se s garsonem pouze objala. Při objímání mrkla na své mladší já. Moc dobře věděla o její/své budoucnosti/minulosti.
Priscilla, jejich ''průvodkyně'', si se skupinou domluvila čas srazu a pustila je na vlastní prohlídku muzea.

ALTERNATIVNÍ LANTEA, MĚSTO LANTEN, MUZEUM, HLAVNÍ HALA
U vchodu do prohlídkového okruhu je zastavil holografický průvodce. ,,Prosím, vyberte si svého průvodce. Každý z průvodců je dokonalou replikou našich předků, kteří dokázali překonat nástrahy osudu v podobě Wraithů, nedostatku energie a hrozeb z této galaxie. Společnými silami vybudovali toto mocné impérium, svou slávou podobné slávě Antiků. Kráčíme ve šlépějích našich otců budovatelů a navracíme do této galaxie světlo a mír.'' Po tomto proslovu nahradil postavu seznam jmen původní Expedice Atlantis.
,,To byl trochu narcistickej projev.'' rejpla si Allison.
,,O co, že to vymýšlel Rodney.'' vsadil se John.
Jennifer se ihned vrhla k seznamu jmen a stiskla na hologramu jméno Meredith "Rodney" McKay. Vedle ní se na holografickou desku zhmotnil starý dobrý McKay.
Elizabeth s ostatními se na Jennifer divně podívala.
"No co? Ohnala se Jennifer, naklonila hlavu na stranu a roztomile se usmála.
Elizabeth si povzdechla a šla si pozorně prohlédnout seznam. Při prohlídce jí zarazilo jedno jméno. Stiskla ho. Rodneyho hologram se přepixelizoval na doktora Nicholase Rushe.
Allison zpozorněla a zamračila se. ,,Co je to za bordel?''
Elizabeth zkusila něco, co viděla v mnoha scifi filmech. ,,Počítači, vysvětli přítomnost doktora Nicholase Rushe v tomto seznamu.''
Kupodivu dostala odpověď. ,,Lituji, tato zpráva není momentálně dostupná.'' ozvalo se mechanicky.
,,Mohu vědět, proč ne?'' zeptala se Elizabeth.
,,Mohlo by to ovlivnit tuto časovou linii, doktorko Weirová.''
,,Předpokládám tedy správně, že doktor Nicholas Rush nebude dostupný ani jako průvodce?''
,,Předpokládáte správně, doktorko Weirová.'' Hlas se tentokrát neozval z počítače, ale z míst za skupinou.
,,Štípněte mně někdo.'' řekla udiveně Allison při pohledu na svého bratra Nicholase. V její době je Nicholas již pět let uvězněn na prastaré Antické lodi jménem Destiny bez šance na možný návrat zpět na Zemi.
Dostala štípnutí do boku od Johna.
,,Jau! Já to nemyslela vážně, ty pako!'' zavrčela na Johna. Ten se pouze smál a litoval toho, že tu teď není Ronon.
Zatímco byla Allison otočená zády k Nicholasovi, dostalo se jí dobře známého rozcuchání. Nyní věděla, že osoba za ní je opravdu její bratr.
Jeho stáří na něm nebylo moc znát, vypadal lépe, než starý John a to byl o celé tři roky starší než on. Podíval se své sestře na Atlantskou uniformu a usmál se. ,,Pořád nosíš vlajku špatného státu.''
,,Prosím, nevytahuj to teď.'' odporovala Allison a podívala se na Elizabeth. Ta nevěděla, jestli má být na její straně nebo na té Nicholasově. Radši jen pokrčila rameny.
,,Táta byl Američan.'' diskutovala Allison.
,,Ale narodila jsi se v Glasgow, stejně jako já a máma. To z tebe dělá Skotku a ne Američanku.''
,,ty jsi Skotka?'' zpozorněl Carson. On sám ze Skotska pocházel.
Oba doktoři Rushovi raději vyrazili napřed.
Carson si uchechtnul. ,,Ona je Skotka.''

ALTERNATIVNÍ LANTEA, MĚSTO LANTEN, MUZEUM, VÝSTAVNÍ SÁL
Expozice vystavené v muzeu byly nádherné. Nacházely se zde hlášení z misí, první Atlantské uniformy, P-90, railguny, staré C-4, Athosianské šperky… Hlavním lákadlem zde ale byly zbytky lodi BC-403 Hejkal. Té lodi, která Lanteu zachránila před útokem Oriů.
Kellerová se ihned nalepila na sklo. ,,Bylo by z toho skvělé puzzle.''
Dostalo se jí tichého nesouhlasu.
,,No co? Já puzzle ráda!'' namítla.
,,Začínáš být jako Rodney.'' okomentoval to John.
,,Nerada ruším, ale Nicholas mi chce ještě něco ukázat.'' vyrušila je Allison, když je dohnala.
,,A víš, že za půl hodiny…'' připomenul Carson.
,,Neboj, do půl hodiny budu zpět.''
,,Plukovníku, žádám o povolení odejít.'' otočila se Allison na Johna, usmála se a zasalutovala.
,,Povolení uděleno.'' mávl rukou John.

ALTERNATIVNÍ LANTEA, MĚSTO LANTEN, PŘED MUZEEM, O PŮL HODINY POZDĚJI
,,Kde sakra vězí?'' poklepával Carson nervózně Nohou, kterou měl ještě ráno zlomenou.
Zbývala poslední minuta.
,,Támhle je!'' zvolala najednou Eve a ukazovala směrem k mostu. V dálce se rýsovala běžící ženská postava měřící přibližně půl druhého metru. Dlouhé vlasy jí vlály všemi směry a ZPM v její tašce se div nerozbilo všemi těmi nárazy.
Strojek začal zběsile poblikávat. To byla první známka chystaného skoku.
Carson se, za ruku s ostatními, rozeběhl Allison naproti. Natáhl ruku.
,,Mám to! Mám plány na…''
Uběhnout posledních pár metrů a doříct jedno jediné slovo. To všechno Allison nestihla, protože byla opět vržena do jiné reality…

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...


Tutorial: Klíčenka

2. ledna 2014 v 16:32 | Shayla |  TUTORIÁLY


Líbí se vám tahle klíčenka? Chcete si vyrobit taky takovou? Dobře, ukážeme si jak na to.

Potřebujeme:
- Fixy nebo pastelky
- Tužku
- Černou fixu
- 1 list čtvrtky
- 1 tvrdý karton (třeba zadní stranu skicáku)
- Nůžky (nejlépe ty malé na nehty s rovným ostřím)
- Lepidlo
- Šmirklovací papír (není nutně potřeba)
- Děrovačku
- Průhledný lak na nehty
- Lak na nehty s třpytkami
- Kroužek na klíče

1) Nakreslíme si (nebo vytiskneme) na čtvrtku obrázek přibližně o velikosti 7 cm x 4 cm. Vybarvíme ho fixami nebo pastelkami a vnější okraj obtáhneme černou fixou.

2) Opatrně vystřihneme.

3) Opět si vezmeme černou fixu a jejím hrotem přejedeme po okrajích papíru. Tím zamaskujeme všechna zbylá bílá místa (i po stranách papíru) a vyrovnáme tím obrysy.

4) Nyní přichází čas na výběr barvy. Vybrala jsem 3 nejvhodnější barvy a nakonec vybrala černou, protože je obrázek celkem světlý, tak aby vyniknul.

5) Otočíme obrázek na druhou stranu, aby se poté mohl otočit i barevný papír a nemusel se gumovat od přebytků tužky.
Nakreslíme tvar klíčenky vycházející z tvaru obrázku.
NECHÁVEJTE SI NAHOŘE DOSTATEK MÍSTA!

6) Vystřihneme a ten samý tvar obkreslíme i na karton.
STÁLE DRŽÍME OTOČENÉ, DŮVOD JSEM VYSVĚTLILA V PŘEDCHOZÍM KROKU.

7) Slepíme k sobě barevný papír a karton.
SPODNÍ STRANOU DOLŮ!

8) Klíčenku nalakujeme třpytivým lakem a necháme zaschnout. Já si vystačila s laciným lakem od vietnamců. Stál mně asi 15 nebo 20 kč.

9) Obrázek nalakujeme průhledným lakem a také necháme zaschnout. Vidíte, jak barvy hezky vynikly?
NEDÁVEJTE MOC SILNOU VRSTVU LAKU A NANÁŠEJTE OPATRNĚ, ABY SE VÁM OBRÁZEK NEROZMAZAL!

10) Když jsou obě části zcela suché, přilepíme je k sobě (nejlépe Koresem nebo Herkulesem).
Necháme zaschnout lepidlo a celou klíčenku přetřeme bezbarvým lakem, aby se nám nestalo, že se obrázek začne odlepovat. Nalakujeme i hrany klíčenky.
MŮŽETE NALAKOVAT I SPODNÍ STRANU KLÍČENKY, ZÍSKÁ TÍM NA PEVNOSTI A VODĚODOLNOSTI.

11) Když je vše dokonale suché, uděláme v horní části děrovačkou díru. Pozor na to, aby nebyla moc vysoko, klíčenka by se pak mohla přetrhnout.

12) Přidáme kroužek a tadá! Klíčenka je hotová c:


Doufám, že je tento návod srozumitelný a pokud vyzkoušíte nějakou klíčenku udělat, nezapomeňte ji vyfotit a poslat mi na ní odkaz do komentářů c:
Můžete ho nahrát třeba na janforman.