Možná jsem asociál, možná jsem magor...

6. srpna 2014 v 23:08 | Shayla |  AUTORČINY KECY
... Každopádně mi to je totálně u prdele.
Je mi úplně jedno, co si o mně lidi myslí nebo jak mně vidí. Já žiju tak, jak se mi to líbí, oblíkám se jak se mi líbí, chovám se jak se mi líbí, jím jen to co mi chutná a jsem geek.



Spokojeni? Ne? No tak to máte holt smůlu. Fakt nesnáším takové ty lidi, kteří odsuzují ostatní jen kvůli vzhledu. Jsem snad chudá, když nosím oblečení ze sekáče? Ne. Leckdy jsem i bohatší (co se týče peněz) než ti vlezdoprdelkové, jen chci pouze ušetřit na oblečení, které leckdy vypadá i lépe, než to v obchodech a mám zaručeno, že nikdo jiný takový kus oblečení mít nebude. Vyrábím si vlastní kousky oblečení, třeba i extravagantní, jen ukazuji, že jsem kreativní osoba a umělec. Nedělá mi problém jít ven, ba dokonce jet v MHD v triku s vlastnoručně vyrobeným potiskem, ať už barvičkami nebo skrze natisklý obrázek na nažehlovací fólii. Nedělá mi problém koupit si nějaký kus oblečení, který když mně omrzí, tak ho nevyhodím, ale sáhnu třeba po stříbrném spreji a celý ho přestříkám. Tuhle jsem si nedávno takhle vyrobila stříbrnou bundu, když jsem přestříkala jednu levnou hnědou koženkovou od vietnamců, kterou jsem na sobě stejně měla jen párkrát. Od Vietnamců? Ano. Trika u nich sice nekupuji, jsou to jen hnusný elasťáky, ale mám odtamtud třeba hezké maskáčové pláťáky, kšiltovku a klobouk. Nejhezčí na tom je, že ta bunda teď vypadá fest lépe, než předtím. Nehledě na to, že, opět na to narážím, nikoho takového se stejným kouskem nepotkám. A i kdyby něco takového měli v obchodě, určitě mně to nebude stát 450 korun. Možná tak o dva nebo tři tisíce víc. Dokonce jsem si k té bundě upravila staré plavecké brýle. Dostaly stříbrno-černou barvu a hezčí pásek, ne ten gumový. Vypadají teď fakt dobře. Ano, Marvelovci, inspirovala jsem se Quicksilverem.
Oblékám se prostě jen do toho, v čem je mi dobře a v čem se JÁ cítím pohodlně. Ať si ostatní mají klidně nějaké kecy, já je stejně ignoruji. Zmínila jsem i to, že jsem schopná jít v létě do Billy úplně bosa? Nejdříve bylo spoustu čumilů, ale nakonec si i zvykli.
Nosím převážně jen DIY doplňky, jako jsou třeba teď hodně známé náramky z gumiček, bavlnek, korálků... Přívěšky na krk si kupuji jen výhradně ve Stoklase, kde to nejenže seženu za levno, ale také v tzv. surovém stavu, samostatně přívěšek, samostatně řetízek... a na kolik mně to dohromady vyjde? Většinou tak na 20 korun... Namalovala jsem si korálky, takové ty jako jsou v Percym Jacksonovi. Taky byly ze Stoklasy a vyšly mně na 21 korun a k tomu provázkový řetízek za 9 kč...
Nemaluji se. Proč? Dřív jsem to dělala, dokonce jsem měla i taková ty patlátka na ksicht, makeupy se tomu říká, ale akorát mi to ucpávalo póry, mastila se mi kůže, ksicht jsem měla jak po strčení hlavy do vosího hnízda a pod očima vrásky. Tak jsem používala jen pudr... No to taky nestačilo. Používala jsem sajrajty proti beďarům... Akorát mi to kůži ještě zhoršilo. Teď maximálně použiju řasenku, možná lesk na rty, nebo jdu ven nenalíčená. A víte co? Mám čistou pleť bez pupínků, vrásek nebo kruhů pod očima. A to používám jen čistící ubrousky a občas krém.
Absolutně mně irituje, když ráno v metru nebo třeba jen na ulici vidím ty přestylovaný bitches s tunou makeupu na držce, ty slípky, na které se kluci lepí jak vosa na med. A ještě ty jejich pohledy na mně když jdu kolem. Co čumíš krávo? Závidíš nebo co?

S tímhle posledním odstavcem chci naťuknout další "kapitolu" tohodle článku. Nevím, jestli to je mým dětstvím či jsem snad nějaká divná, ale fakt jsem se nikdy nezamilovala. NIKDY. Ano, jsou třeba herci, kteří se mi líbí, konkrétně James McAvoy a Michael Fassbender, ale to jsou jen herci, jsou starší, není šance se s nimi někdy setkat. Leda tak na ComicConu. Většinu z těhle herců mám ráda jen proto, že obdivuju nějakou postavu, jejich roli, no u výše jmenovaných dvou je docela možné, že je to i kvůli vzhledu, ale vemte si tohle, kdo z vás viděl například film Prometheus? Ano, hraje tam Michael Fassbender. Stejně jako v X-Menech spolu s Jamesem. Tedy dobří herci, umí se skvěle vžít do své role.
Ale to jsem trochu odbočila od tématu. Irituje mně, když venku vidím muckající se páry, páry co se drží za ruku, páry sedící spolu v restauraci. Byť jsou třeba stejně staří nebo dokonce i mladší, než jsem já sama. Ne, nezávidím jim to, láska je pro mně jako španělská vesnice.
Dřív, tedy dřív... ono je to docela nedávno, vlastně celý můj život, jsem byla šikanovaná nebo přinejmenším ta, se kterou by se nebavili ani za milion dolarů, jen by si ty prachy vzali a zdrhli by pryč. Ani nevím proč. Zřejmě vyzařuji nějaké divné vibrace nebo co, protože nikdy jsem ničím nevybočovala ze společnosti, ani chováním, ani zjevem. Stačilo párm inut a hned se ke mně všichni chovali jak ke staré fusekli. Nebo, v tom horším případě, se se mnou "kamarádili" a v mé nejhorší chvíli, ve chvíli, když jsem na tom byla psychicky nejhůř, mně zradili, přede všemi se mi vysmáli. Hahaha, vtipné, ale jak byste se cítili vy, kdybyste byli na mém místě a já se vám smála, co? Už by to tak vtipné nebylo, hm?
Každopádně nejčastějším původcem těhle urážek byli kluci, jak to většinou bývá. Začalo to tím, že se mi jen smáli a utahovali si ze mně, to bylo ještě jakž takž v pořádku. Pak to postoupilo v to, že mi začali brát věci, ničit je, plivat na mně, bodat mi do zad a nohou kružítkem nebo propiskou, házet po mně věci, skřípat mně mezi lavice tak, že jsem se vůbec nemohla pohnout a ani dýchat. Jednou mi dokonce málem vyrazili tím spodním prknem od lavice (spadlo, takže s ním blbli) málem vyrazili zuby, tekla mi krev z dásně a oni se tomu ještě smáli.
Nesnášela mně podstatě celá škola, ale já nechtěla přestoupit, protože jsem byla ohodlaná tuhle školu dokončit. No možná to mně poznamenalo, udělalo ze mně to, co jsem teď. Ta maska smíška je opravdu jen maska...
Jednou jsem vylezla ze školy a hned se na mně vrhla banda asi deseti kluků. Vzali mi klíče a tašku. V tašce se začali hrabat a klíče mi hodili do kanálu. Pak jsem volala mámě, mobil jsem měla naštěstí bezpečně schovaný v kapse, která v tu dobu měla zlomenou ruku, měla jí postatě celou v sádře, v pravém úhlu, a to jen kvůli jedné mini kůstce na palci... Každopádně hned na to kluci zdrhli, nechali mně tu s taškou plnou zničených sešitů a klíči v kanále. Tohle bylo myslím v osmé třídě. Klíče se nakonec vytáhly, ale nic se nezměnilo. Jednou jsem šla domů z odpoledky, taky někdy osmá nebo devátá třída, a naproti mně šel šesťák, o dvě hlavy menší, cikán, s nějakou svou kurvičkou. Nejdřív po mně hodil jogurt z oběda, tomu jsem se naštěstí vyhla. Pak mi rozepnul tašku, kterou jsem měla na zádech a začal se v ní hrabat. To už mně značně nasralo, tak jsem se po něm ohnala a tašku si zapnula. No on z toho měl druhé Vánoce. Vrhnul se na mně a začal mně mlátit... Nic se mi nestalo, ale jde jen o ten princip, pocit z toho, že si na mně dovolilo dítě o tři nebo čtyři roky mladší, než jsem já.
Někdy v páté třídě jsem na tělocviku spadla ze švédské bedny. Měla jsem otřes mozku a od té doby se občas v řeči zasekávám nebo nedokážu vyslovit třeba ani "pes". A kdo mi pomohl? Nikdo. Nikdo mi nepřišel pomoct zvednout se, dokonce i učitelka na mně asi deset minut civěla, než jí docvaklo, že by se mi měla věnovat, když tam tak nehybně ležím. A víte co udělala? Došla na záchod, kde do studený vody namočila ty zelený ubrousky na utírání rukou, hodila mi to na ksicht a nechala mně zbytek tělocviku ležet na lavičce, zatímco se věnovala ostatním cvičícím.
A teď na střední je to skoro to samé. Sice už není šikana, ale několikrát jsem si našla třeba schnilý banán rozpatlaný v botách, ve kterých jsem měla jet domů. Jednou mi dokonce někdo ukradl celý akvarelový blok. A musel to být někdo ze třídy, protože šatna byla zamčená a kód k zámku znají jen ti z naší třídy.

Možná proto jsem tak odtažitá. Nedokážu mluvit s cizími lidmi, při mluvení s nimi se zasekávám, bojím se jich, nikdy nevím, co udělají a co ode mně vlastně chtějí. Nedokážu se ani normálně bavit s lidmi, které znám. Mám jen jednu kamarádku, tu nejvěrnější, kterou znám už skoro dvanáct let, a ta už si zvykla na to, že někdy prostě jen bezduše sedím nebo drmolím nějaké blbosti a nebo se při mluvení na ní nedívám. Vadí mi, když se mi lidi dívají zpříma do očí, jako by mně tím pohledem svlékali. Nedokážu jít ani na nějakou party, co bych tam dělala? Maximálně tak znuděně seděla někde v rohu a sledovala ostatní jak tancují. Nejhorší to je u ploužáků. pamatuji si, jak jsem někdy ve třetí nebo čtvrté třídě na škole v přírodě na diskotéce brečela, že si mně nikdo nevybral. To bylo vlastně naposledy, kdy jsem takhle šla na nějakou diskotéku, v jiných případech jsem tam byla jen z donucení, protože nás učitelé na pokoj prostě nechtěli pustit a ještě nás nutili do tance. Neumím tancovat a ještě k tomu už vůbec ne před ostatními. Nebo zpívat. Prostě cokoliv. bavím se jen s lidmi, které dobře znám a oni dobře znají mně.

Někdy mívám výpadky. Většinou jen tak bezduše sedím nebo jdu a vůbec nevnímám, čumím do prázdna. Klidně i tři hodiny v kuse. Někdy zvládnu i odpovědět, třeba když se mně učitel na něco zeptá, ale jinak si nic nepamatuji. Prostě se najednou proberu, zjistím, že jsem byla mimo třeba dvacet minut a jsem z toho faaaaaakt happy... protože nedokážu ovlivnit kdy tyhle výpadky přijdou.
Slyším v hlavě cizí hlasy, často to bývá doprovázené silnou migrénou a pocitem jako by mi měl mozek vyskočit z hlavy, jako by se rodila Athéna verze dva. Někdy dokonce bezdůvodu přestanu cítit nohy, jednou jsem dokonce dvě a půl hodiny vůbec nemohla chodit. Většinou to začíná tak, že přestanu cítit pravé koleno, jako právě teď, ale zbytek nohy cítím. Jen se mi při chůzi noha podlamuje a v om kolenu mám takový nepříjemný tlak. Ale s nohou hýbat můžu. Pak se ta necitlivost rozleze nejdříve nahoru až ke kyčlím a pak dolů. Ve finále cítím jenom chodidlo. Nebo chodím a to koleno začne bolet. A taky začnu pajdat. Ke kolenu se pak buď přidá, nebo ho vystřídá kyčel. Ano, opět jen pravá noha. Jelikož funguje zákon schválnosti, bývá to většinou v místech, kdy se domů můžu dostat jedině pěšky, protože stejně nejbližší autobus jezdí asi 500 metrů od baráku a to je s bolavou nohou docela štreka. Plus ještě tři patra nahoru, protože nemáme výtah... Fakt jsem ráda, že dojdu domů.

No... A jak tak koukám, tak jsem se rozepsala trochu o něčem jiném, než bylo původně zamýšleno, ale to už je jedno, tohle se mi stává často...
 

49 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (116)
Zobrazit starší komentáře

101 El | Web | 31. srpna 2014 v 8:12

Přesně, souhlasím s tebou. Já nevim proč se lidé dneska pořád dokola odsuzují kvůli vzhledu....zřejmě mají někteří lidi "málo" starostí, tak odsuzují druhé....

102 Yu | Web | 31. srpna 2014 v 8:14

Jak jsi řekla, třeba ano. Třeba máš špatné vibrace a od toho to může celé být. Taky mě šikanovali. (Tedy upřímně, mělas to horší, ale šikana je šikana.) Pak jsme od základu změnila svojí filozofii a hele. Nikdo. Nikdo už mě nešikanoval, z celé školy.

Jsem sluníčkovej člověk a dějí s emi jen pěkné věci! :)

103 Yu | Web | 31. srpna 2014 v 8:16

Každopádně se musím zmínit, že na druhé škole mě šikanovali kvůli tomu, že jsem se starala o svůj vzhled. Z toho trauma jsem to obrátila o 160 stupňů a na další škole mě šikanovali, protože jsem se o něj nestarala. :)

Takže jestli tě můžu poprosit o jedno - neodsuzuj. Zvlášť pokud nechceš být odsuzována.

104 hogreta | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 9:35

[103]: Nic ve zlém, tvůj komentář se mi líbí, ale fakt si neodkážu představit, že někdo otáčí svůj názor a postoj o 160 stupňů. To jako že jsi neobrátila úplně, ale 20° sis pro jistotu nechala? :-D Ale jak říkám, nemyslím to nijak zle, jen mě to prostě bodlo do očí:).

105 Kamm | Web | 31. srpna 2014 v 12:39

Ty máš hlavně problém sama se sebou, za to všechno, co je na Tobě nabaleno, může psychika. A dokud se nesrovnáš sama se sebou, nemůžeš se srovnat s jinými lidmi. Možná by nebylo od věci povyprávět celý svůj příběh psychologovi, který by Ti prostě dal jen pár lidských rad, jak si celý život zjednodušit. To, že Tě šikanovali na základce a tak trochu i na střední, je zvláštní, když jsou to úplně jiní lidé. Jediným pojítkem jsi v tom Ty, možná jsi pro ně prostě snadná kořist. Nechci se Tě dotknout a velmi se omlouvám, jestli se mi to podařilo, nejsem Bůh, abych Tě soudila, ale vážně si myslím, že Ty sama máš na těchto problémech velký podíl. Ne záměrně, ale bezděčně. A dokud nezměníš něco v sobě, nezmění se ani pohled ostatních na Tebe.

106 Shayla, Mop, Glady atd. | Web | 31. srpna 2014 v 12:45

[5]: Neříkám, že si někdy nezajdu i do "normálních obchodů"... mám třeba celkem ráda New Yorker a nebo Gate... ale jde o ten princip - i v sekáči najdeš značkové oblečení a ještě k tomu za pár kaček ;-)

[11]: Stalker? :D By the way, Fassavoy rulz, hrozně je shipuju :3

[14]: Byla. Asi u čtyř... a ano, řešilo se to, ale ty výsledky stály tak za dvě věci.

[23]: Víš co mi řekl ortoped? Je to dost vtipné teda... že prý to mám od plochých nohou a tu necitlivost prý od dlouhého sedění na místě... haha :-|

[29]: Přesně moje řeč... osůbka v druhém komentu zřejmě nikdy nebyla v žádném second-handu a asi o nich má zvrácené představy... možná, kdyby se tam zajela podívat, byť jen do jednoho, tak bude říkat něco jiného...

[40]: Neboj, já čtu všechno :-D

[99]: Já to nemyslím jen podle vzhledu, ale podle celkového vystupování a vyzařování ;-)

107 Jo | Web | 31. srpna 2014 v 13:01

No, vidím, že se sem toho napsalo už dost. A většina komentářů tě vlastně ani moc nelituje...

Jak bych začala? Šikana je samozřejmě hrozná věc a nechápu lidi, kteří tě obviňují z neobjektivnosti a sebelítosti. Přestože se  mi nikdy nic takového nestalo (a doufám nestane), člověk který tohle prožívá od ostatních děcek (svého nebo i nižšího věku) prostě nemusí najít tu sílu to někomu říct. Na školách tolik mluví a  vždy se právě uvádějí příklady dětí, které to nechtěly/nemohly říct svým blízkým a jak to pro ně špatně skončilo. Jasně, že správné a dobré řešení by bylo to oznámit někomu, ale to se snadno řekne, hůř udělá. A tak prostě někdy jen zbývá to napsat na blog. Navíc na obhajobu autorky musím oznámit, že blog je od toho ventilovat své pocity a názory. Popravdě si myslím, že nebýt "reklamy" na Blog.cz, nikdo by si tohoto článku nevšim, protože podobných je plný blog. A je to dobře, přeci od toho slouží, ne? Když nemám sílu to říct v realitě, můžu to vykřičet do virtuality, ne?
Ale v zájmu tvého zdraví(psychického i fyzického) bych ti opravdu doporučovala za někým zajít. Nebo to rodičům taky nejde říct? MOžná kdyby se to opravdu zhoršovalo, bych enváhala to oznámit na policii. I když...pak by možná bylo lepší změnit školu. A učitelé? Nějaký hodný se tam nenajde?
Chápu, že s tou řpíhodou v těláku, tě asi zabolelo, jak se učitelka zachovala, ale můžu tě ujistit, že takhle se chová víc jak polovina učitelů. Když jedna kámoška v těláku spadla z "bedny", poslala ji si sednout a dala jí hadr na hlavu. Toť vše. A rozhdoně to nebyla nějaká kráva, prostě nemá čas se věnovat jedinému člověku. Spíš opravdu vidím problém ve třídě, protože právě když se to té kámošce stalo, všechny jsme se kolem ní nahrnuly a pomáhaly jí. (Navíc jsme pak nemusely aspoň pět minut cvičit, že :D)
Jediné, co se mi nelíbí a co zmiňuješ, je to, jak zdůrazňuješ, že j e d n o děcko, které tě napadlo, bylo cikán. Proč? Zdůrazníš tím, jak jsou všichni cikáni hnusní a nevychovaní? Je rozdíl v tom, jak s ektobě zachoval cikán a bílé děcko? Přiznám se, že tohle opravdu nechápu...

Jinak ti moc fandím s tím, že si obnovuješ oblečení a tolik na něm neplýtváš. Každý má právo nosit si co chce. I jako nenamalovaná můžeš vypadat hezky a nijak to nesnižuje tvé kvality. Nenamalovaná se nerovná nečistá. (To je poznámka pro některé šťouralky zde...)
Ale řpivádí mně to k poslednímu bodu mého komentáře a to..."zmalované kurvy". Vážně? Můj názor se nebude lišit od ostatních. Ano, já z ncih mám občas taky srandu, ale to neznamená, že jsou to všechny kur*y, jak píšeš. Máme takové dvě holky ve třídě a jsou naprosto "v pohodě". Milé, usměvavé. Pravda, jedna je opravdu blboučká, ale co? Snižuje to nějak její bytost? Ne. Snižuje to její právo se oblékat a líčit jak chce? Ne. Dává ti to rpávo ji obviňovat a osočovat? Ne. Chápu, že sji naštvaná a možná i zklamaná, ale než něco napíšeš, máš možnost si to pětkrát rozmyslet. A aspoň mluvit trošku upřímně. Takže si řpiznej-žárlíš :). Na tom není nic špatného, nejsi jediná, ujišťuju tě :D!

P.S.: Ách, miluju Michaela a Jamese! Siíce na X-Many moc nejsem, ale miluju jejich ostatní filmy...vřele dopručuju Shame a od Jamese The Atonement:).

108 Jo | Web | 31. srpna 2014 v 13:03

Jejda! Jsem se nějak rozepsala :D :O! Tak to se ti omlouvám za takovou esej :D...

109 Jannie Wearbliss | Web | 31. srpna 2014 v 13:07

Opravdu jsi to měla těžké. Nedkážu si představit ten pocit vyvrhela. A ještě tě odsuzovali pro nic za ni. Nenávidím lidi, kteří si hrají na soudce, ale soudnost k sobě samému nemají. Ty tkz. stylové krávy nesnáším od srdce, ale někdy je mi jich i líto, protože v životě neznají skoro nic kromě oblečků a honění se za kluky.

110 Rowan | Web | 31. srpna 2014 v 14:24

nemám sílu číst všechny ty komentáře nad sebou. Tenhle článek mě nelákal, ale nakonec jsem ho rozklikla. A četla a přemýšlela, proč mi je tak nepříjemný. Myslím, že si to dost způsobuješ sama a že se chováš povýšeně. Působíš tak z toho, jak píšeš. A tím, že se před světem uzavíráš si nepomůžeš. Naopak. Samozřejmě, dělej si, co chceš. Možná mě nejvíc děsí to, že si dokážu představit, že bych něco takového před lety napsala taky. Základka byla peklo, šikanovali mě, na zábavách jsem vždycky jako jediná seděla sama, nikdo mě neměl rád, oblečení ze sekáčů, moc se nemaluju, mám ráda marvel... Bohužel moje sebevědomí mi nikdy nedovolilo cítit se kvůli tomu nějak nadřazeně jako ty - aspoň to tak působí. Prostě jsem brala, že jsem jiná a svět to tim pádem odrazuje. Jenže po čase jsem pochopila, že bolístky ze základy je třeba přejít a ne se v nich plácat jako v bahínku a lebedit si, jaký jsem chudák. Učitelka z tělocviku měla navíc plnou tělocvičnu dalších dětí a nemohla se jen tak sebrat a odejít, když to vypadalo, že ses prostě jen praštila.
A celkově, co jsem četla z toho, co ti dělali, si nemůžu pomoct, ale mám pocit, že sis za to mohla sama. Společnost vycítí slabý článek a jde po něm. Věř mi, vim, o čem mluvim. A když nezvládneš poslat desetiletýho fakana do háje, tak je někde něco špatně. A odsuzovat holky s makeupem... Co ty o nich víš? Co ty víš, co se jim honí hlavou? Co ty víš, čím ony si prošly? Nosím makeup, nemaluju se výrazně, ale snažím se oblíkat hezky a ráda se cítím hezky oblečená, což neznamená, že nenosím trika s vlastním potiskem etc. A moje minulost vážně neni kdoví jak růžová.
Vlastně na mě působíš dost arogantně. Special snowflake. Každý jsmne originál, každý jsme jiný a dospělí, inteligentní lidé jsou schopní to respektovat. Přenes se přes ten pubertální kolektiv, kde všichni musejí vypadat jako jednotné stádo a začni se prezentovat jako svébytná bytost, která je nad tohle povznesená. Ne povýšená, ale povznesená. A zkus se k lidem chovat přátelsky a otevřeně a ne na ně koukat jako na ubožáky, kteří nejsou tak skvěle anti-mainstream jako ty. Prostě vystup z toho stínu základní školy, kde se všichni chovají jako ubožáci.
Ad "spousta kamarádů a když jsem to potřebovala, všichni se na mě vykašlali" - jednu takovou slečnu jsem taky znala. Všichni BFF až za hrob a když pak potřebovala pomoc, skutečně pomoc, tak se na ní všichni vykašlali a byla jsem to já, kdo jí pomohl, i když jsme se do té doby vůbec nebavily. To je prostě základka, boha jeho.
A ten poslední odstavec o výpadcích trochu nechápu. Nechápu, co dělá v tomhle článku, co jsi tím chtěla říct. Popravdě by mě ale nepřekvapilo, kdybys to měla od nervů a vážně by bylo na místě s tím někam jít a řešit to.

Neber tenhle komentář jako útok na svojí osobu. Ber to jako komentář někoho, kdo se ve své době cítil poměrně podobně, někoho, kdo byl taky vyvrhelem nezapadajícím do očekávaného vzorce. Někoho, kdo je starší, prošel si velmi podobnými věcmi (a v jistých ohledech i mnohem horšími věcmi) a naučil se s tím relativně pracovat a věří, že každý má naději se přes podobné mizerium dostat.

Bože, už dlouho mě žádný článek takhle nepopíchl.

111 Elenya | Web | 31. srpna 2014 v 14:59

Upřímně, s tím asociálstvím se Ti nedivím.... Dnešní svět je plný lidí, kteří mi nestojí ani za krátký rozhovor. Netvrdím, že se mezi nimi neskrývají báječní lidé s dobrým, laskavým srdcem, ale těch snad stále ubývá a ubývá.

Já sice na škole šikanovaná nebyla, ale ohledně těch posměšků jsme na tom stejně. Od základky až do střední se mi všichni, jak už kluci, tak holky smáli kvůli vzhledu, bylo mi to jedno, ale stejně to člověka svým způsobem poznamená. Od té doby jsem velmi nespolečenská, uzavřená osobnost, která si ale nakonec našla svého vyvoleného chlapce, duši, která si protrpěla téměř to samé, co já, to nás spojilo.

Ty hlavně zůstaň svá, kašli na okolí, hlavní je, že jsi spokojená sama se sebou, ostatní Ti můžou být ukradení. :-)  ;-)

112 Tai Todd | Web | 31. srpna 2014 v 15:04

Nejdřív jsem si říkala, nebudu zlá... ale upřímně, máme ti zatleskat? Nejsi první, sani poslední na světě, koho šikanovali, taky jsem si tím prošla, většinu lidí to posílí, nemají potřebu na to házet všechno ostatní... stejně tak nejsi průkopník v nakupování v sekáčích nebo předělávání oblečení či výrobě vlastních šperků.. vlastně, ten článek mi zní docela útočně, jako by si měla potřebu vyzdvihnout svou rádoby jedinečnost, nad tou šedí okolo. Jo, možná jsi jiná, než valná většina holek kolem tebe, ale rozhodně ne natolik, aby si z tebe někdo sedl na zadek. Už jen ten začátek dělám to a to a co? nelíbí se vám to? Váš problém.. to je typické povýšené jednání. Sama píšeš, že nemáš ráda odsuzování, přitom to sama v článku děláš... a kdyby ti vážně bylo tak hrozně jedno, jak na tebe lidi koukají, neměla by si potřebu to tak opindávat. Nejsi nijak nadřazená, ač si tak možná podle článku připadáš, mít ráda marvel, chodit do sekáču a dělat si diy věci už je podobně rozšířené, jako tebou nenáviděné slepičky.

113 Hanyuu | Web | 31. srpna 2014 v 16:32

Nejdřív jsem si říkala, nebudu sem nic psát. Ona si to ta holčička možná časem uvědomí. Jenže když mi tak v průběhu dne už několikátý člověk napsal, ať se kouknu na tu slípku, co si vylévá srdíčko na blogu a ještě to zdobí titulku, fakt mi to nedá.
Víš, každý jsme nějaký a je fakt, že jakmile jsi spíš introvert, máš jiné zájmy než valná většina třídy a celkově se od té skupiny odlišuješ, budeš to mít těžké. Základka pro mě nebyla zrovna pěkná, střední byla horor a fakt ty lidi nemůžu cejtit do teď a nikdy už jim to nejspíš neodpustím. Jenže se s nima prostě nebavím, nestýkám a tím to pro mě hasne. Pochopila jsem, že dělat ze sebe chudinku naprosto nemá smysl, protože stejně jako já na tom je hromada dalších lidí a s mnoha z nich se znám... někteří to měli i těžší.
Udivuje mě, že i přesto, že sama znáš, jaké to je, když se na tebe lidi dívají skrz prsty jen proto, co tě baví, jak vypadáš atd., jsi schopná dělat přesně to samé - odsuzuješ ostatní lidi, aniž bys je znala.

Uvědom si, prosím tě, že po světě běhá x dalších lidí, co to mají mnohem horší než ty. Nejsi středem vesmíru, nemáš nejtěžší život a nejsi jediná, kdo má problémy. Nejsi ani jedinečná, co děláš ty, dělá plno dalších lidí. Smiř se s tím, výjimečná rozhodně nejsi, a proto ani nemáš právo dělat tu ze sebe něco víc, protože nic takového ani nejsi. A z toho článku to vypadá, že si to o sobě myslíš a osobně mám pocit, že to tak opravdu bude.
Dokud se nevyrovnáš s tím, že nejsi jedinečná a jako jediná taky nemáš problémy, budeš pořád jen hromádka neštěstí, která bude navíc ještě všechny otravovat tím, jak je ufňukaná. A co to znamená? Nikdo tě nebude mít rád. Můžeš si za to sama.

114 Njina | 31. srpna 2014 v 17:46

Čau Shaylo :-D
Začnu s klišé, ale pak slibuju, že sem napíšu něco neotřelýho... 8-)

Taky se mi dost často stává, že nemám kontrolu sama nad sebou. Říkám nebo píšu kraviny, sem schopná dělat různý věci a pak si to napamatovat atd, atd... Konec klišé! :-D

Sem si tak pročítala ty komentáře, který ti tu pod článek nasekali ostatní čtenáři a přišlo mi to celkem vtipný...
Vesměs tu všici opakují jedno a totéž - tedy to, že každý jsme JINÝ (A s tim maj sakra pravdu...), ale pak se zas rozchází v tom, co ti radí....
Každej sme jinej a jestli ti nevyhovuje způsob chování dnešní společnosti a  lidí tak tě plně chápu. Na tohle máš plný právo.
Ne pro všechny je tahle doba... 8-O

Napsala si skvělej článek a můžeš bejt na sebe pyšná. Povedlo se ti to, o čem spousta lidí tady sní ve dne v noci (a spoustě z nich se o tom může fakt jenom zdát... :-D ) - a to mít čtenej a komentovanej článek, kterej visí hned na úvodní stránce blogu. :-D Gratuluju a přeju hodně štěstí do budoucna...

Měj se :-D Njina :-)

115 creyativite | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 17:47

Tento článok ma na titulke zaujal z jediného dôvodu: písala som o tom istom (a tiež to bolo na titulke). Bolo tam napísané prestylované bitches, ja som písala o auparkových deťoch ) -na blogu to mám znovu vydané ;)
Takže čakala som že to bude v podstate to čo som napísala ja. No ty si začala písať o tom ako ťa šikanujú. V tomto musím súhlasiť s Hanyuu (koment predo mnou). Tiež mi príde zvláštne že ťa šikanujú aj napriek tomu že už si na inej škole a zrejme si si na to akosi zvykla. Podľa mňa to je tými vibráciami čo spomínaš.
Ja som introvert a vlastne som dosť divná , keď som bola malá bola som extrémne citlivá (teraz som extrémne uzavretá)a často som plakala (aj u nás v triede). Napriek tomu som mala kamarátky a nikto ma nešikanoval / neurážal, nič. Správali sa ku mne úplne normálne. Možno si slabá obeť alebo tak..

[112]: aj s tým sǔhlasím, z toho článku to fakt tak pôsobí. Pritom z úvodného článku v klube si pôsobila úplne inak..

Inak ja by som si tie veci zo sekáču nekupovala, raz áno a dostala som vši :-?

116 Iffie | Web | 31. srpna 2014 v 18:25

*Potlesk*
Dobře, slečno, jste jedinečná, velmi originální a opravdu silná osoba, když jste se navzdory všem těm útrapám z toho dokázala vyhrabat, když vás i učitelka šikanovala! Jak z amerického filmu, i slza mi ukápla. Chceš poslat část peněz určených nebohým dětem v Africe? Kappa.

Dobře. Myslíš si, že jsi něco víc než oni, protože jseš /jiná?/ Oni si taky myslí, že jsou něco víc než ty. Tak v čem jsi jiná? V čem si lepší? Z vyjadřování působíš jako slaboch. Brečíš nad tím, jak ti ubližovali a ubližovat nepřestávají, ale zároveň dodáváš, jak moc už jsi nad nimi, protože ti to je fuk. A oni jsou ti špatní, protože si dokazují sílu na slabších. Ale to se dělo a dít bude vždycky, je to lidská přirozenost.
Proč útočíš, či vůbec zmiňuješ páry zamilovaných? Jak to s tím souvisí, že ty sis nikoho nenašla? Oni za to můžou nebo co?
A svoje problémy s nohama jsi vytáhla už asi jen pro dokonalý obrázek ufňukané hrdinky, ne? Znám holku, která má špatně čéšky na kolenou, když si s nimi špatně hýbne, okamžitě padá k zemi. Několikrát jí nohy ze srandy podkopli a ta holka se  nepostavila. A brečela? Ne, jezdí na kajaku a jde na operaci. Dělá úplně všechno jako ostatní, je to jedna z nejlepších lidí, jaký jsem kdy potkala, kdyby mi to o nohu neřekli, nevím o tom. A ne, ona není jiná, než ostatní. Nikdo není jiný. Jen někdo fňuká víc nebo míň.

Všichni máme těžký život, svoje vlastní starosti a problémy, nejsi výjimečná.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama